Poprvé na neurologii? Sledujte průběh vyšetření krok za krokem

Trápí vás nebo vaše blízké neurologické obtíže? Zvažujete návštěvu neurologa, ale nevíte, co čekat? Nebo vás „jen“ zajímají metody, kterými se hodnotí stav nervového systému? Tento článek vás stručně provede součástmi neurologického vyšetření.

Po příchodu do neurologické ambulance absolvujete základní vyšetření. Pokud je to vaše první návštěva ordinace, lékař si o vás zjistí základní informace. Kromě jiných například přítomnost souvisejících onemocnění ve vaší rodině. Také ho pravděpodobně bude zajímat, kterou ruku máte dominantní nebo jaké máte zkušenosti s omamnými látkami.

Pak se cíleně vyptá na charakter vašich potíží, jejich trvání a přidružené komplikace. Při dalších setkáních ho bude zajímat jejich vývin v čase.

Základní vyšetření určí směr

Následovat bude samotné vyšetření s cílem ověřit funkce vašeho nervového systému. Půjde zejména o vyšetření:

1. Mentálního stavu: zhodnocení vědomí, vyšších rozumových funkcí a schopnosti uvažovat.
2. Hlavových nervů: především jde o test čichu, hybnosti svalů tváře a čití v dané oblasti. Dále se může hodnotit chuť a pohyblivost jazyka, zrak či sluch.
3. Pohybového systému: oslabení nebo úplná ztráta hybnosti nebo naopak rigidita, křeče a záškuby svalů mohou být pro diagnózu podstatné.
4. Reflexů: jde o automatické pohybové reakce na určitý podnět. Například úder neurologického kladívka pod čéšku by měl při správné činnosti nervů vést k vyrovnání dolní končetiny (odborně se této reakci říká patelární reflex).
5. Čití: důležitá je informace o schopnosti cítit dotek různé intenzity, bolest, vibrace nebo schopnost rozlišit dva podněty v různých vzdálenostech.
6. Mozečkové koordinace: poruchy se projeví například neschopností dotknout se prstem nosu při zavřených očích.

Základní vyšetření pomáhá lékaři zúžit okruh možných příčin potíží a vést další vyšetřování cíleněji.

Bez moderní techniky to nejde

K potvrzení nebo zpřesnění diagnózy je obvykle potřeba udělat další testy. Například může jít o laboratorní nebo zobrazovací vyšetření.

• Klasické zobrazovací metody: umožňují zjistit odchylky ve struktuře tkáně a zachytit tak například nádorovou tkáň nebo krvácení. K těmto metodám patří klasický rentgen, počítačová tomografie (CT) nebo magnetická rezonance (MR). Pozitronová emisní tomografie (PET) poskytuje kromě informací o struktuře tkání také přehled o tom, jak buňky plní svou funkci v látkové přeměně (metabolismu).
• Testy prokrvení mozku: cílem je zjistit, jestli všechny oblasti mozku dostávají dostatečné množství živin a kyslíku. Vyšetření se dá provádět různými způsoby. Kromě cév v mozku je také možné sledovat průtok krve karotidami (krčními tepnami).
• Měření elektrické aktivity: aktivitu mozkové kůry měří přístroj nazývaný elektroencefalograf (EEG). Při elektronystagmografii se zaznamenávají signály z okohybných svalů a při elektromyografii ze svalů ostatních.
• Lumbální punkce: jedná se o odběr mozkomíšního moku jehlou z páteřního kanálu v oblasti beder. Sleduje se hlavně složení moku a případná přítomnost bakterií.

Správně „přečíst“ výsledky zmíněných technik často není snadné, ale spolu se základním vyšetřením přinášejí lékaři důležitá data pro stanovení správné diagnózy. Přesná diagnóza umožňuje zahájit léčbu, která skutečně zlepší pacientův stav.

(mpr)

Zdroje:

www.hopkinsmedicine.org/healthlibrary/test_procedures/neurological/

www.neurologie-praha.eu/prubeh-jednotlivych-vysetreni/